Galerie Expedice Španělsko `98
Do výjezdu zbývají již jen sekundy. Snažíme se nacpat do auta asi tak dvakrát víc, než pobere.	Jedeme i přes noc a je to na nás vidět.	První osobní kontalt s mořem - Italská Riviera.	Spíme (probouzíme se) ve Francii.
A po jídle vyrážíme plni síly na další cestu.	V Aix-en-Provence čekáme na otevření banky - jak jinak než s něčim k jídlu v ruce.	Zastávka na horském hřebeni ve výšce 1 800 metrů nad mořem. Andorra.	Horolezecká stěna v Andoře. Ne, nevypadá obrovská. Ona je.
Relaxace u pohádkového vodopádu na úpatí Pyrenejí. Nakonec jsme z něj udělali ledničku na pivo.	Našli jsme si dokonce i chvilku pro osobní hygienu (Jirka se oholil)...	... a jako skoro všude se také najedli.	První zastávka ve Španělsku - na oslavu otvíráme ruma.
Plánujeme strategii další cesty, vybraný směr jiho-východ - Barcelona.	Procházka Barcelonou. Začínáme v přístavu, kde hledáme Santa Mariu.	Po mostě pro chodce vyrážíme do města.	Barcelona je v centru přímo přelidněna živými sochami. Chvíli jsme se hecovali, kdo ji plácne po zadku, ale pak zvítězila přirozená bázeň nad uměleckou hodnotou.
Objednáváme si, ani nevíme co. Jediné jisté je, že to tekuté je pivo.	Procházíme i místním parkem.	Z vedra už nám trochu "hrabe" a tak se vracíme k autu.	Ještě chvíli hledáme Santa Mariu. Když jsme pak zjistili, že je v opravně, rozloučili jsme se s Barcelonou a hurá zase dál.
Zastávka na bezín a lehký odpočinek.	"Instruktážní" braní benzínu. Prostě nám natankoval!	Lepíme kytaru. Tento popisek se bude ještě několikrát opakovat.	Při lepení jsme dostali žízeň, ale pustit jsme to, podle návodu k lepidlu, nesměli.
Fronta k návštěvě paláců v Alhambře je neuvěřitelně dlouhá a tak hledáme zadní vchod.	Zadní vchod jsme nenašli, a tak alespoň foto zezadu.	Jedno z nejkrásnějších jezer po cestě, bohužel absolutně nepřístupné.	Konečně zasloužený odpočinek u moře. Pozorujeme obzor a slečny.
To, na co Jirka ukazuje, je nápis "Nealkoholické pivo".	Nám to ale nevadí, ještě máme rum a trávu.	K půlnoci jsme už na pláži sami a tak to vopravdu rozjíždíme.	Stín je v této krajině nedostatkovým zbožím.
Zastávka po cestě na vrcholek Gibraltaru.	Mediální souboj neboli "souboj na objektivy".	Foto u pomníku na Gibraltaru, o kterém ale nevíme, co připomíná.	Jirka se snaží tvářit do objektivu normálně, ale moc mu to nejde.
Zato David je rozený fotografický model.	David má už zase opici.	David si konečně našel někoho, s kým si může opravdu na úrovni "popovídat".	Je od svých nových kamarádů k neodtržení.
Večer zajdeme do Gibraltarské hospůdky a dáme si fish'n'chips a co jiného než pivo.	Probouzíme se na pláži cca 10 km od Algeciras.	Honza a David se připravují na cestu do divočiny. Do Afriky.	Srdceryvné loučení před odjezdem trajektu.
David s Honzou vyrážejí do Maroka. Šťastnou cestu, kluci.	Davidův a Honzův tříhvězdičkový hotel v Maroku.	Skupina A marně čeká na místě dohodnutého srazu se skupinou B.	Že by rozcvička? Ne, to jen David odebírá vzorky afrického písku.
Spravný zálesák si poradí. Tři klacíky a karimatka a je tu luxusní přistřešek. (Později nám ho spláchla vlna.)	Šťastné shledání po třech dnech. To se musí oslavit.	Taky že jo - hospůdka kousek od jezera s ubrusem ze čtverečkovaného papíru.	Další umělecky-kulturní zážitek - Sevilla.
Mají tu nejrozlehlejší katedrálu na světě a taky emirský palác a hrozný vedro.	Jedeme se najíst někam do stínu. Tenhle jsme našli kousek od dálnice na sever.	Teď někdy jsme se rozhodli, že se podíváme na Expo98. To asi to sluníčko.	Tak teda balíme a vyrážíme směrem na západ - Portugalsko, přesněji Lisabon.
Mediální souboj. Už ani nevím, pod kterým krásným obloukem to bylo.	První zážitek z Portugalska - šíleně teplá řeka. Najedli jsme se tu a David skoro chytil rybu.	Překvapila nás změna času a tak máme hodinu navíc. Mejeme sebe a auto. Pumpařka nás nesnáší.	Nádherné vlnobití Atlantiku. Petr, David a Honza se jdou prát s vlnami. Jirka hlídá věci. Prý.
Dělba práce - David fotí, ostatní jedí. Jsou to tři čuníci u korýtka.	Vstáváme a plni síly vyrážíme na světovou výstavu.	Po cestě do Lisabonu ještě bereme vodu.	Po vstupu do areálu výstaviště se nám otevírá velkolepá podívaná.
Nás ale nejvíc zajímá volně tekoucí studená voda...	...a stánky s jídlem.	Podíváme se samozřejmě i na exponáty...	...ale všechny cesty stejně končí u vody s plechovkou piva v ruce.
Po cestě zpátky si chce David odvést na památku kus korku ze stromu.	Najdeme si čas i na společenské hry. To už jsme opět ve Španělsku.	U jaderné elektrárny se sjíždíme pivem, tentokrát alkoholickym.	Ráno jsme zjistili, že hladina vody se přes noc zvedla skoro o 30 centimetrů a my ležíme v louži. Rychle pryč.
Toledo, krásné město. Takovej Španělskej Českej Krumlov.	Chytil nás uměleckej amok. Jsme u pobřeží Atlantiku a stavíme hrad z písku. Naše poslední setkání s mořem.	A tak stavíme a stavíme a stavíme...	Další totální očista. Tentokrát jsme vzali i auto zevnitř.
Překvapuje nás, jak se mohlo do kufru auta vejít tolik bordelu.	Blížíme se k Pyrenejím. Na cestě jsme potkali krásnou přehradu. Dali jsme si, jak jinak, pivo.	Spíme kousek od ideálního místa ke spaní.	Balíme a loučíme se se Španělskem. Náš další cíl - Paříž.
Probouzíme se kousek od vinice s nezralým vínem a jedeme dál.	Před Paříží jsme ještě zajeli do Versailles.	Kvalita silniček je ubohá, ale park ujde.	Je pondělí a v pondělí mají v zámku zavřeno. Tak alespoň fotku.
Živý plot tu mají ostříhaný fakt pěkně, ale pivo se tu sehnat nedá.	Tři neděle bez ženy, to udělá s člověkem divy!	Paříž - Vítězný oblouk. Vypadali jsme mezi upravenými Francouzi dost exoticky.	Konečně Paříž.
Fotku s Eiffelkou chce mít každý.	Tak tedy alespoň za pochodu.	Západ slunce v Paříži má své kouzlo. Věž, děvky a prodavači všeho dávají tomuto místu nezapomenutelnou atmosféru.	To, co svítí v dálce na Eiffelovce, je počet dní do roku 2000. Je to číslo 492.
O den později, tentokrát v moderní části města.	Honza si chladí obroušená chodidla. V Louvru na nádvoří.	V pozadí Louvre, ten je otevřen každý den mimo úterý. Pro informaci, dnes je úterý.	Slastný odpočinek ve stínu stromů. S pivem je to ale bída.
	Pohledy
Barcelona	Toledo	Andalucia	Cadiz
Tarifa		Paříž	Paříž