ÚTERÝ 1. září 1998
10:00	Není voda na snídani. Zdá se, že tento den bude ve znamení suché stravy. Chceme se podívat na moderní část města s Velkým (hranatým) obloukem, takže se za nepříjemného deště vracíme zpátky do Paříže. (Co bychom za trochu vody z nebe dali před pár dny!) Při bloudění městem jsme si všimli, že Francouzi patrně nejsou příliš šetrný národ, když nechávají zapnuté zavlažování trávníků i při dešti.
12:00	Tak pršet už sice přestalo, ale Jirkovi s Petrem opět poklesla morálka. Mluví jen o tom jak se v Čechách pořádně nacpou a vyspí. Asi budeme muset vydat seznam povolených debatních témat. Na Jirku už nezabírá ani "táhni a srůstej"!
	Jako druhý bod programu jsme si vybrali slavnou Bastillu. Cestou metrem nám Lenin barvitě líčí, kde je, jak vypadá a jak u ní před léty byl. Asi půl hodiny ji pak hledal, než nám dva kolemjdoucí ohleduplně vysvětlili, že Bastilu zbourali během francouzské revoluce. A tak starej Lenin zase není.
	Společně jsme se dovlekli až ke katedrále Notre Dame, kterou jsme si prohlédli a posvačili u ní. Tam se Jirka s Petrem trhli, že by raději šli svým tempem a že se sejdeme na parkovišti u auta. Nakonec prý strávili pár hodin spánkem u Louvru.
	David s Honzou prošli přes Saint Michell taky do Louvru, kde měli samozřejmě jako skoro všude, kam jsme přišli, zavřeno. Takže si alespoň v kašně umyli své opotřebované a "lehce zašlé" nožičky. Po asi půlhodinové relaxaci se pak vydali dál parkem a posléze za vydatného bloudění metrem na Monmartre, kde si trochu spravili mínění o Paříži. Na cestě zpátky k autu ještě zfoukli Sacré-Coeur a měli taky dost.
	Jak je naším dobrým zvykem, měli jsme opět (už podruhé) problémy s parkovacím automatem. Chtěl po nás 32 franků a spolkl padesátku aniž by poděkoval nebo něco vrátil. A protože nám ani neorazítkoval parkovací kartu, nechtěla nám obsluha parkoviště věřit a chtěla po nás ještě dalších 32 franků. Nakonec jsme to "ukecali", takže nás to stálo "jenom" to pade.
21:00	Konečně opouštíme město a po několika desítkách kilometrů zastavujeme v lese na večeři a noc.
	STŘEDA 2. září 1998
	Ráno zase lilo a vypadalo to, že jen tak nepřestane. Bylo nám jasné, že celý den na to čekat nemůžeme, takže jsme naházeli věci do auta a rozhodli se, že pojedeme dokud to půjde, abychom byli co nejdříve doma v Čechách.
	Prosvištěli jsme zbytkem Francie a aniž bychom si toho všimli, ocitli jsme se v Německu. Tam jsme to teprve rozpálili a asi půl hodiny před půlnocí jsme byli na hranicích Čech. Že jsme doma jsme pochopili velmi záhy podle jednání našich veledůležitých celních orgánů. Na můj pokus zdokumentovat náš příjezd domů videokamerou se mi dostalo jednoznačné odezvy: "Koukejte schovat tu kameru, nejste tady na divadle". To nás opravdu srdečně rozesmálo, neboť jsme poznali, že jsme skutečně zpátky doma...
11:34	U nejbližší benzínky jsme zjistili, že sice jsme doma, ale že taky nemáme skoro žádné peníze. Jirka rozhodl, že fikaně vybere z bankomatu tisíc před půlnocí a další hned po ní, čímž obelstí její limit. Nejbližší bankomat byl v Plzni a bylo krátce po půl dvanácté. Naskákali jsme do auta a bez dálniční známky jsme vyrazili stošedesátikilometrovou rychlostí na Plzeň.
23:59	Vjíždíme do Plzně a zuřivě se pátráme po bankomatu. Za skřípění pneumatik u jednoho zastavujeme, Jirka vybíhá a za minutu dvanáct do něj strká kartu. Ve stroji to dvakrát hrklo a suše mu oznámil, že je propadlá! Ještě jsme asi hodinu bloudili po městě a hledali otevřenou směnárnu, než jsme to definitivně zabalili a vydali se nocí k Jirkovi na chalupu.
	Do Koutů jsme dorazili po druhé hodině raní a ještě si stačili ukuchtit guláš s hranolkami a potrestat láhev rumu. Spát jsme šli za svítání, někdy po šesté. To už byl čtvrtek.